Příspěvek představuje hlavní technologické a inovační výzvy spojené s provozem a rozvojem přenosové soustavy České republiky. Energetická transformace, rostoucí podíl obnovitelných zdrojů, decentralizace výroby a elektrifikace dalších sektorů vytvářejí nové požadavky na řízení přenosové soustavy, její flexibilitu, a udržování rovnováhy mezi výrobou a spotřebou elektřiny. Klíčovým předpokladem zvládnutí těchto změn je digitalizace, sdílení dat, interoperabilita systémů a využívání pokročilých analytických nástrojů. Stále více se prosazují nové technologie jako umělá inteligence, drony či virtuální realita. Do budoucna lze očekávat zapojení kvantových počítačů. Pozornost je věnována rovněž rozvoji testovacích a laboratorních prostředí umožňujících ověřování nových technologií, například v oblastech umělé setrvačnosti, startu ze tmy a ostrovního provozu.

Implementace inovací v konečném důsledku vedou ke zvýšení efektivity procesů, optimalizaci nákladů a podpoře bezpečného a spolehlivého provozu přenosové soustavy v neustále se měnících podmínkách. Klíčovým elementem řízení inovačních a digitalizačních projektů v ČEPS je spolupráce s dalšími provozovateli soustav, akademickou sférou, průmyslovými partnery a grantovými institucemi.

Využití umělé inteligence v energetice vyžaduje propojení datových metod se znalostí zařízení, materiálů a provozních podmínek. Příspěvek představuje obecný postup od vymezení inženýrské úlohy přes získání dat, návrh a ověření modelu až po začlenění do diagnostického softwaru a předání výsledků. Na příkladech aplikací CVŘ z provozní diagnostiky, materiálového výzkumu a vizuálních inspekcí ukazuje význam volby přiměřeně složitého modelu, odborné interpretace a vymezení použitelnosti. Pozornost je věnována také automatizaci zpracování dat a sdílení výstupů se zákazníkem. Přínos řešení je posuzován podle jeho schopnosti podpořit konkrétní odborné rozhodnutí či snížit časovou a finanční náročnost pro jeho realizaci.

Příspěvek se zabývá vlivem následného zpracování na mikrostrukturu a mechanické vlastnosti aditivně vyrobené niklové slitiny IN625 připravené metodou DED-LB/P. Porovnáván byl stav po výrobě (as-built), po tepelném zpracování při 1120 °C/1 h/voda a po zpracování technologií HIP (1150 °C/100 MPa/2 h/URQ-chlazení rychlou výměnou pecní atmosféry). Mikrostrukturní analýza prokázala zachování původní kolumnární struktury po tepelném zpracování, zatímco po HIP byla pozorována částečná rekrystalizace. Tahové zkoušky ukázaly zvýšení tažnosti po obou režimech následného zpracování, přičemž po HIP došlo současně k poklesu meze kluzu. Výsledky přispívají k lepšímu porozumění vztahu mezi následným zpracováním, mikrostrukturou a vlastnostmi slitiny IN625 pro energetické aplikace.

Společnost Centrum výzkumu Řež Innovations provozuje v rámci EU unikátní pracoviště povrchových úprav. Klíčovou předností je vlastní mobilní systém Cold Spray (CGS), který umožňuje provádět opravy přímo na místě, ve stísněných i Foreign Material Exclusion (FME) prostorách, bez předehřevu a bez rizika vnesené deformace.

Tato technologie se osvědčila při kvalifikovaných opravách dělicí roviny VT dílu turbíny a netěsnosti statoru generátoru v Jaderné elektrárně Temelín. Nabízí tak unikátní přistup k opravám a možnost, jak reagovat na aktuální vývoj situace s dostupností materiálů a náhradních dílů. Řešení Centrum výzkumu Řež Innovations zkracují odstávky, prodlužují životnost komponent a výrazně snižují náklady oproti klasickým návarům a výměnám dílů.

Robotické manipulátory představují dlouhodobě významný nástroj pro provádění kontrol, měření a dalších činností na technologických zařízeních jaderných elektráren. S rostoucími požadavky na přesnost, opakovatelnost a efektivitu nedestruktivních kontrol se však mění také nároky kladené na jejich konstrukci a řízení.

Vývoj nových manipulátorů proto nespočívá pouze v mechanizaci již zavedených postupů. Důležitou součástí návrhu je schopnost přizpůsobit zařízení konkrétnímu kontrolovanému komponentu, dostupnému prostoru a použité metodě měření a současně počítat s možností budoucího rozšíření jeho funkcí.

Příspěvek představí několik aktuálně vyvíjených řešení pro potřeby jaderné energetiky, která demonstrují rozdílné přístupy k mechanizaci nedestruktivních kontrol. Pozornost bude věnována zejména přesnému vedení měřicích sond, kompaktnímu konstrukčnímu řešení, snadnému nasazení manipulátorů a možnostem dalšího rozvoje těchto systémů.

Příspěvek se zaobírá rozdílnými výsledky mechanických vlastností dosažených u výrobce a odběratele u potrubní tvarovky typu T z oceli P265GH v návaznosti na požadavky výrobkové normy ČSN EN 10253-2:2022. U hodnocené tvarovky byly opakovaně zjištěny nevyhovující hodnoty meze kluzu při zkoušce tahem. Rozdíl mezi výsledky výrobce a odběratele byl způsoben odlišným způsobem odběru a rozdílnou velikostí zkušebních těles. Výrobce použil kruhové zkušební těleso o průměru 8 mm, zatímco u odběratele byla použita plochá zkušební tělesa zahrnující podstatnou část průřezu stěny tvarovky. Metalografické hodnocení prokázalo výraznou oblast oduhličení dosahující hloubky přibližně 0,8 mm. Výsledky potvrzují význam správné volby místa a rozměru zkušebního tělesa pro získání reprezentativních hodnot mechanických vlastností a poukazují na možný vliv povrchových strukturních heterogenit na výsledcích tahové zkoušky.

Rozšířená metoda konečných prvků XFEM nabývá v posledních letech oblíbenosti, zejména díky své jednoduché aplikovatelnosti. Metoda umožňuje řešit problematiku lomové mechaniky bez nutnosti přímého modelování trhliny (či vady) v síti, což je složitý a časově náročný proces, který zároveň neumožňuje efektivně řešit růst postulované trhliny, což metoda XFEM umožňuje.

XFEM umožňuje řešit trhliny, které nejsou součástí MKP sítě. Postulované trhliny v součástech tedy procházejí skrz prvky a standardní interpolační funkce jsou rozšířeny o další člen. Metoda XFEM již byla v minulosti ÚJV Řež, a. s., použita pro hodnocení šroubových spojů vnitřních částí reaktoru, kde byla řešena problematika potenciálního korozního růstu. Dále byla metoda aplikována na strukturní komponenty se složitou geometrií, přičemž bylo provedeno porovnání hodnot J-integrálu získaných metodou XFEM a modelem s explicitně postulovanou trhlinou. Metoda byla následně využita také pro analýzu specifického případu šroubového spoje, kde byly výsledky porovnány s analytickými vztahy pro stanovení součinitele intenzity napětí K v závitech šroubových spojů.

Cílem této úlohy bylo ověřit platnost analytických vztahů pro zatížení šroubového spoje posunutím a reprezentativním silovým zatížením. Analyticky stanovené hodnoty součinitele intenzity napětí K byly porovnány s hodnotami získanými numericky pomocí metody XFEM. Výsledky ukázaly, že analytické vztahy mají omezenou použitelnost a poskytují spolehlivé výsledky pouze pro silové zatížení. V případě zatížení posunutím, které lépe reprezentuje reálné provozní podmínky hodnoceného šroubového spoje, poskytují analytické vztahy nekonzervativní výsledky, které nejsou ve shodě s numerickými výsledky získanými metodou XFEM.

Příspěvek se zabývá hodnocením vlastností vysokoteplotních maziv používaných na přírubových spojích primárního okruhu jaderných elektráren Dukovany (EDU) a Temelín (ETE) a jejich vlivem na degradaci spojovacího materiálu. V posledních letech byl zaznamenán zvýšený výskyt provozních problémů, zejména ve formě korozního napadení, zadírání a obtížného uvolňování svorníků reaktoru a parogenerátoru. Tyto problémy úzce souvisí s chemickým složením a stabilitou maziv za zvýšených teplot. Analýzy zahrnují odběry replik korozních produktů z provozu, chemickou analýzu úsad a mechanické testování vybraných komerčních i experimentálních maziv po dlouhodobé teplotní expozici při 300 °C. Výsledky prokázaly přítomnost chloridů a síry v komerčních mazivech, které v kombinaci s vlhkostí akcelerují degradaci spojů.

V současnosti se do provozu dostávají stále častěji díly a materiály vyráběné aditivně, a to zejména v podobě náhradních dílů, které jsou integrovány do stávajících systémů z materiálů vyráběných konvenčně - tvářením nebo odléváním. Příspěvek se věnuje otázkám svařitelnosti AM a tvářených materiálů nerez oceli AISI 316L tavnými obloukovými metodami TIG a laserovým svazkem.

V roce 2026 slaví ŠKODA JS a.s. výročí 70 let od svého založení. Článek se vrací ke kořenům svařování v oboru jaderné energetiky a poskytuje zajímavý pohled do historie vedoucí až k dnešním dnům. Díky historii máme dosud unikátní schopnost být samostatní v oblasti zajištění oprav našich jaderných elektráren. Jako tehdy, tak i nyní držíme krok s vývojem ve světě. Dnes jako tehdy musíme aplikovat nové technologie, materiály, přístupy a stavět na znalostech a zkušenostech. Při studiu historie výroby jaderných reaktorů a dalších komponent nezbývá než se poklonit našim otcům a dědům za jejich úsilí a obrovský přínos, který dali do založení a rozvoje jaderné energetiky v ČSSR. Průmyslový podnik totiž nejsou jen budovy a stroje, ale zejména lidé za nimi, tvořící živý organismus, který zná svoji historii jako nedílnou součást své cesty vpřed.

Výzkumná organizace MATERIÁLOVÝ A METALURGICKÝ VÝZKUM s.r.o. (MMV) se od roku 2015 zabývá vývojem zkušebních metod pro hodnocení odolnosti materiálů vůči vodíkové křehkosti. Na základě spolupráce s průmyslovými partnery při řešení problematiky skladování, transportu a využití vodíku byl navržen a vyroben patentově chráněný vodíkový autokláv umožňující statické i dynamické zkoušky do tlaku 300 barů. V roce 2022 byly zkoušky odolnosti ocelí vůči vodíkovému zkřehnutí zařazeny mezi akreditované metody laboratoří MMV. Příspěvek shrnuje zkušenosti s využitím metody měření rychlosti růstu únavové trhliny ve vysokotlakém vodíku a na vzduchu při hodnocení odolnosti oceli A350LF2 vůči vodíkové křehkosti. Výsledky ukázaly, že rychlost šíření únavové trhliny se ve vysokotlakém vodíku zvýšila přibližně o jeden řád ve srovnání se zkouškami na vzduchu.

Spolehlivý provoz průmyslových zařízení vyžaduje sledování degradace kritických součástí, zejména v náročných provozních podmínkách a na kritických místech. Tento článek představuje aplikaci metody Small Punch Test (SPT) pro posouzení stavu materiálu a změn mechanických vlastností během dlouhodobého provozu.

SPT je semidestruktivní zkušební metoda, která umožňuje vyhodnotit klíčové mechanické vlastnosti s použitím pouze velmi malého množství materiálu. Článek popisuje principy a možnosti metody SPT, včetně její aplikace pro posouzení pevnostních charakteristik, chování při tečení a stanovení přechodových teplot.

Praktické použití metody je demonstrováno na případových studiích z průmyslových projektů zahrnujících parovod a kotlový buben v tepelné elektrárně a nadzemní tlakovou nádobu na LPG v petrochemickém závodě. Vzorky materiálu pro SPT byly získány přímo z provozovaných součástí pomocí specializovaného odběrového zařízení s minimálním dopadem na integritu součástí a zároveň poskytly dostatek materiálu pro mechanické testování, chemickou analýzu a mikrostrukturální hodnocení.

Zkušenosti získané z těchto projektů ukazují praktický přínos metody SPT pro posouzení degradačních mechanismů a změn mechanických vlastností ocelí během dlouhodobého provozu. Tato metoda tak umožňuje získávat informace o aktuálním stavu provozovaných součástí, a to i opakovaně v průběhu jejich životnosti. Díky výrazně menšímu množství odebraného materiálu ve srovnání s konvenčními mechanickými zkouškami a zpravidla minimálním požadavkům na delší odstávky a následné opravy místa odběru vzorků, představuje metoda SPT rovněž významný ekonomický přínos.

Mikrostrukturní charakterizace hraje klíčovou roli při pochopení chování konstrukčních materiálů během provozu reaktoru a při stanovení jejich dlouhodobé životnosti. Pokročilé mikroskopické a analytické metody poskytují informace o radiačních defektech a jejich vývoji v závislosti na podmínkách provozu, tj. neutronové fluenci, neutronovém toku, provozní teplotě, chladivu, aj. Tento příspěvek představuje vybrané metody analýz a kvantitativního hodnocení radiačních defektů, přičemž zvláštní pozornost je věnována pokročilým mikroskopickým technikám, vyhodnocení obrazových dat a jejich následnému zpracování. Výsledky z hodnocení radiačních defektů jsou často korelovány se změnami mechanických vlastností po ozáření, zejména s nárůstem tvrdosti a souvisejícím poklesem tažnosti. V Centru výzkumu Řež se provádí detailní charakterizace ozářených konstrukčních materiálů pro podporu programů prodlužování životnosti jaderných elektráren a ozařovacích experimentů ve výzkumném reaktoru LVR-15. Tento příspěvek představuje vybrané studie demonstrující využití kombinace skenovací elektronové mikroskopie s difrakcí zpětně odražených elektronů (SEM-EBSD), transmisní elektronové mikroskopie (TEM) a souvisejících analytických metod při hodnocení radiačního poškození austenitických ocelí používaných pro vnitřní komponenty jaderných reaktorů a zirkoniových slitin používaných pro pokrytí jaderného paliva. Součástí studií je rovněž hodnocení možností automatizované segmentace mikrostrukturních objektů s využitím konvoluční neuronové sítě typu U-Net. Výsledky ukázaly, že přesnost automatické segmentace (F1-score 0,83) je srovnatelná s úrovní shody mezi zkušenými lidskými hodnotiteli (F1-score 0,84–0,86). Využití předsegmentace současně významně zkracuje dobu zpracování dat a přispívá ke zvýšení reprodukovatelnosti hodnocení.

Projekt DELISA-LTO je zaměřen na podporu dlouhodobého provozu jaderných elektráren typu VVER se zvláštním důrazem na pochopení procesů tepelného stárnutí materiálů primárního okruhu během prodloužené životnosti zařízení. Tepelné stárnutí vyvolává mikrostrukturní změny, které mohou vést ke změnám mechanických vlastností materiálů. Cílem práce bylo porovnat mechanické vlastnosti těchto materiálů v původním stavu, po urychleném laboratorním stárnutí a po 28 letech provozu.

Rozvoj využití vodíku v energetice přináší nové požadavky na odolnost kovových materiálů používaných v potrubích, armaturách a tlakových zařízeních. Působení vodíku může vést k degradaci mechanických vlastností a ovlivnit bezpečnost i životnost těchto komponent. Citlivost materiálů k vodíkové křehkosti přitom závisí nejen na chemickém složení, ale také na mikrostruktuře, výrobním postupu a předchozí provozní expozici.

Příspěvek se zabývá hodnocením vodíkové degradace vybraných potrubních a konstrukčních ocelí, lité oceli 1.0619+N a austenitické korozivzdorné oceli AISI 316L. U potrubní oceli API 5L X52 byl porovnáván nový materiál s materiálem po dlouhodobém provozu v distribuční síti zemního plynu. U oceli 1.0619 byl sledován také vliv tváření a následného ochlazování. Vzorky byly elektrochemicky syceny vodíkem po dobu 1 až 48 hodin. Hodnocení zahrnovalo zkoušky rázem v ohybu, stanovení obsahu vodíku, analýzu mikrostruktury a fraktografii lomových ploch.

Výsledky prokázaly rozdílnou odezvu jednotlivých ocelí na sycení vodíkem. Litá ocel vykazovala výraznou akumulaci vodíku doprovázenou poklesem rázové práce. U ocelí pro potrubí závisel rozsah degradace na konkrétním materiálu a jeho výchozím stavu. Austenitická ocel AISI 316L si za zvolených podmínek sycení zachovala stabilní rázovou práci. Výsledky zdůrazňují potřebu individuálního hodnocení potrubních a litých komponent a poskytují podklady pro výběr materiálů i posouzení jejich vhodnosti pro vodík a směsi vodíku se zemním plynem.

Hlavním cílem projektu je zhodnocení vlivu dlouhodobého kontaktu konstrukčního betonu bazénů skladování vyhořelého paliva (BSVP) s drenážním roztokem BSVP a jeho vliv na mechanické vlastnosti betonu pro JE Dukovany a JE Temelín.

Hlavním cílem projektu INDAIR je vývoj pokročilé letecké platformy navržené pro plně autonomní inspekce v členitých a stísněných průmyslových prostorech, a to zcela bez dostupnosti navigačních satelitních systémů jako GPS.

Projekt úspěšně integruje unikátní konstrukční řešení bezpilotního prostředku s vlastní inteligentní řídicí jednotkou, robustním palubním softwarem a pokročilými algoritmy pro automatické rozpoznávání defektů. Výsledný ucelený systém přináší zásadní zvýšení bezpečnosti, efektivity a opakovatelnosti inspekčních misí v kritické infrastruktuře, což potvrzuje i jeho úspěšné nasazení v reálném provozu jaderné elektrárny.

Příspěvek se zabývá experimentálním ozařováním sady typových konstrukčních materiálů reaktorových tlakových nádob (TNR) a přidružených komponent pro reaktory VVER 440 a VVER 1000, realizovaném v rotačním kanálu G1 výzkumného reaktoru LVR15 v Řeži.

Pro jednotlivé materiály byly na základě výpočetního kódu FISPACTII predikovány aktivity spektra radionuklidů vznikajících aktivací ozářených materiálů a tyto predikce byly s využitím poločasů rozpadu přepočteny na časový průběh poklesu aktivit po ukončení ozařování. Výsledné predikované hodnoty jsou porovnávány s reálnými spektrometrickými měřeními provedenými v odstupňovaných časových intervalech po ukončení ozařování. Příspěvek diskutuje shodu predikce a měření pro jednotlivé skupiny radionuklidů – krátkodobé aktivační produkty s výraznou, ale rychle klesající aktivitou, a radionuklidy s dlouhým poločasem rozpadu. Výsledky přispívají k validaci aktivačních modelů a k upřesnění postupů pro plánování manipulace a transportu ozářených konstrukčních materiálů.

Spolehlivý provoz turbín a generátorů je založen na průběžném sledování jejich technického stavu a správném vyhodnocení diagnostických dat. Komplexní služba zahrnuje vizuální kontroly, vibrodiagnostiku, diagnostiku generátorů, měření hluku a další specializovaná měření. Výsledkem je celkové posouzení stavu soustrojí v rámci jednoho uceleného vyhodnocení. Vizuální kontroly turbín provádíme v průběhu plánovaných odstávek, kdy lze detailně posoudit stav jednotlivých komponentů. Stanovit stupeň opotřebení, případného poškození nebo vyhodnocení vlivu nestandardních jevů. Diagnostická činnost však probíhá celoročně. Průběžně z aktuálních provozních dat vyhodnocujeme a sledujeme jejich vývoj v čase. Provádíme jejich porovnání s historickými trendy. Na základě výsledků z analýzy dat, lze zachytit odchylky od běžného provozního stavu, které by mohly indikovat vznikající poruchy.

V oblasti vibrodiagnostiky se zaměřujeme na hodnocení dynamického chování soustrojí i jeho jednotlivých částí. Součástí diagnostiky generátorů je modální analýza, která slouží k ověření dynamických vlastností vnitřní konstrukce stroje. Výsledkem je posouzení změn vlastních frekvencí a modálních tvarů. Současně je provedeno měření hluku s provedením analýzy získaných výsledků. Diagnostika generátorů zahrnuje vizuální kontroly, elektrické a mechanické zkoušky včetně sledování provozních měření. Z výsledků je provedeno vyhodnocení včetně návaznosti na provozní historii zařízení. Výsledky jsou vzájemně porovnány, a tak vzniká nejpřesnější obraz o aktuálním technickém stavu stroje.

Součástí naší činnosti je spolupráce na úpravách diagnostických metodik společnosti ČEZ, a. s. a rozšiřování diagnostických postupů o nová měření včetně následných analýz. Výstupy diagnostiky slouží jako podklad pro plánování údržby, hodnocení provozních rizik i posuzování životnosti zařízení.

Příspěvek se zabývá vlivem tepelného zpracování a metalografických leptacích postupů na mikrostrukturu niklové superslitiny Inconel 625 vyrobené technologií aditivní výroby kovů. Aditivní procesy vedou ke vzniku specifických anizotropních mikrostruktur, které se výrazně liší od konvenčně vyráběných materiálů. Cílem práce je porovnat mikrostrukturní změny po různých režimech tepelného zpracování včetně rekrystalizace a vyhodnotit vliv volby leptadla na pozorování morfologie struktury. Experimentální část zahrnuje přípravu vzorků a metalografickou analýzu pomocí optické mikroskopie. Výsledky přispívají k lepšímu pochopení vztahu mezi tepelným zpracováním, mikrostrukturou a vlastnostmi aditivně vyráběných slitin Inconel 625.

Využití phased array pro zkoušení konstrukčních dílů, simulace ultrazvukových polí, měření při vyšších teplotách. Limity a možnosti metod EMAT pro zkoušení kotlových trubek, monitorování a měření tloušťky trubek. Novinky nízkofrekvenčního ultrazvuku pro zkoušení konzistence betonu a oceli, kompozitových dílů, lopatek větrných elektráren.

Příspěvek shrnuje zkušenosti z několika konkrétních výpočtových úloh z pohledu specialistů na MKP a dynamiku. Cílem není podat obecný výklad seismologie ani vytvořit metodiku seismické kvalifikace. Pozornost je soustředěna na tvorbu výpočtových modelů, stanovení dynamické odezvy, identifikaci kritických míst a následné pevnostní hodnocení. V závěru jsou uvedeny pouze ty změny podkladů a otevřené otázky, které mají přímý dopad na práci výpočtáře.

Příspěvek se zabývá experimentálním hodnocením stavu základů turbosoustrojí na základě měření jejich kmitání. Srovnává různé přístupy podle způsobu buzení základu: provozními vlivy samotného stroje, budičem s nevývahou a usměrněnou silou známé velikosti a směru. U jednotlivých přístupů je popsán princip, potřebné vybavení, získané výstupy a jejich výhody a omezení v praxi, včetně vazby na metodiku dynamických zkoušek základů turbogenerátorů používanou na jaderných elektrárnách. Vypovídací schopnost měření roste s tím, co víme o budicí síle. Závěr přináší srovnání metod a doporučení, kdy kterou z nich použít.

Tento příspěvek představuje pokročilé výpočtové analýzy dynamického chování turbosoustrojí jako komplexního systému, a to včetně interakce se základovou strukturou a dalšími technologickými prvky. Metodika staví na synergii komerčního softwaru a specializovaného in-house kódu vyvinutého v rámci naší výzkumné skupiny. Implementované postupy umožňují nejen predikci a hodnocení široké škály nepříznivých dynamických jevů, ale slouží také k identifikaci klíčových konstrukčních a provozních parametrů na základě experimentálních měření. Představeny jsou rovněž specifické přístupy k návrhu opatření pro snižování vibrací a k hodnocení seismické odolnosti rotujících strojů. Praktický přínos a robustnost vyvinutého aparátu jsou demonstrovány na příkladech dynamických analýz turbosoustrojí z reálného provozu elektráren. Vytvořený komplexní model turbosoustrojí, integrující interakci se základem, tak slouží jako predikční a diagnostický nástroj připravený pro rychlé a spolehlivé hodnocení provozních scénářů či technických modifikací prováděných na základě požadavků provozovatele.

V klasické i jaderné elektrárně je realizována celá soustava potrubních tras rozdílných, která přenášejí potřebná media z hlediska jejich další funkce v uzavřených systémech. Jedním z důležitých medií je voda, potřebná zejména na chlazení provozních komponent. Tato potrubí jsou vyrobena z velké části z uhlíkových materiálů, které jsou v dlouhodobém provozu degradovány korozí, únavou, existujícími defekty zejména ve svarových spojích. Vlivem dlouhodobého působení výše uvedených faktorů dochází ke snižování původní tloušťky z vnitřní strany stěny potrubí a konečném důsledku k průniku media mimo uzavřený prostor. Kontrola stěny potrubím se provádí z vnější strany ve většině případů ultrazvukem v jednotlivých bodech podél potrubí. Tato kontrola navíc vyžaduje případnou úpravu povrchu potrubí. Aplikace metody magnetické paměti materiálu umožňuje tato měření provádět kontinuálně ,jak podél potrubí tak i po jeho obvodu, zejména v oblasti svarových spojů. Tímto způsobem lze odhalit oblasti vzniklých defektů za provozu. Kromě popisu funkce uvedené metody je znázorněna celá řada experimentálních výsledků z praktického provozu na Jaderné elektrárně Dukovany a dalších průmyslových objektech. Aplikace metody snižuje pracnost ve vyhodnocení a zkracuje časovou náročnost kontroly potrubí. Metodu lze využít také pro kontrolu potrubí izolovaných bez nutnosti sundávat izolaci.

Projekt OFFERR proběhl velmi úspěšně s aktivní účastí 17 zemí EU. V databázi OFFERR projektů jsou evidována zkušební zařízení pro podporu jaderné bezpečnosti. Česká republika má třetí nejvyšší účast s počtem zařízení v EU. OFFERR program finančně nejvíc podporuje projekty cílené na prodloužení životnosti stávajících JE (LWRS). Projekt bude prodloužen jako OFFERR 2.

Příspěvek propojuje dlouhodobé scénáře elektrifikace a změny zatížení s péčí o transformátory v podmínkách investičních omezení a dlouhých dodacích lhůt. Představuje používaný rozhodovací rámec založený na technickém stavu, budoucím provozu a kritičnosti zařízení. Tento rámec vychází z laboratorní diagnostiky olejů a elektrického měření, které poskytují podklady pro volbu mezi dalším provozem, cíleným zásahem a výměnou. Modelový příklad zdůrazňuje význam správného načasování obnovy, nikoli prodlužování životnosti za každou cenu.

Svařování hraje významnou roli při navrhování a výrobě konstrukcí a technologických zařízení. Pro zvyšování únavové životnosti svařovaných spojů se ukazuje jako perspektivní aplikace metody HFMI – High Frequency Mechanical Impact. Tato metoda je předmětem intenzivního experimentálního ověřování na Fakultě strojní ZČU v Plzni. Po sérii zkoušek různých typů svařenců (různé konfigurace, různé materiály, různě tlusté plechy) při harmonickém zatěžování byly provedeny první zkoušky při zatěžování s variabilními amplitudami. Nový projekt je zaměřen na výzkum hybridních svařenců a svařenců vyrobených z patinujících ocelí. Technologii svařování se věnuje i Fakulta pedagogická, která vzdělává budoucí učitele technických oborů. Zde byla vyvinuta didaktická pomůcka ve formě interaktivního kvízu. Jejím cílem je podpořit aktivní zapojení studentů při studiu svařovacích technologií.

Představení stožárových konstrukcí elektrických vedení provozovaných v rámci ČEPS, a.s. Jaké typy stožárových konstrukcí jsou používány, z jakých částí se skládají a z jakých ocelí jsou vyrobeny. Jak probíhá vývoj nových typizovaných řad stožárů a co všechno musí v rámci návrhu splňovat. Jaké jsou požadavky na výrobu a činnosti v rámci přejímky. Jak řešíme v rámci ČEPS, a.s. protikorozní ochranu stožárových konstrukcí. Ověření stavu oceli u starších stožárů.

Příspěvek hodnotí vysokoteplotní mechanické vlastnosti a mikrostrukturní stabilitu svarových spojů průmyslové teplosměnné komponenty „duplikátor“, vystavené dlouhodobému provozu. Creepové zkoušky probíhaly v teplotním rozsahu 600–700 °C při konstantním tahovém napětí. Testován byl základní materiál a tři specifické oblasti svaru: kořen, střed a koruna svaru. Mikrostrukturní analýza byla realizována pomocí světelné a skenovací elektronové mikroskopie (SEM/EDS). Výsledky ukázaly výraznou heterogenitu creepové odolnosti napříč svarovým spojem. Mikrostrukturní analýza potvrdila, že hlavní příčinou degradace vlastností materiálu byla precipitace sekundárních fází na hranicích zrn spolu s lokální segregací prvků v oblasti svaru.

Dlouhodobé creepové chování Zr slitin určených pro palivové pokrytí vodou chlazených jaderných reaktorů bylo studováno při teplotě 350 °C. Hodnoceny byly dvě varianty povlakové trubky slitiny Zr-1Nb a povlaková trubka slitiny Zircaloy-4, které představují významné materiálové varianty používané pro výrobu pokrytí jaderného paliva. Pozornost byla zaměřena na analýzu creepových křivek, vývoj creepové deformace v čase a proložení creepových křivek s využitím θ-projekčního modelu. Získané výsledky potvrzují významný vliv chemického složení a struktury Zr slitin na jejich dlouhodobé creepové vlastnosti při provozních teplotách jaderného reaktoru a umožňují vzájemné orientační porovnání creepové odolnosti zkoumaných palivových pokrytí při termálním creepu.

Dlouhodobé skladování vyhořelého jaderného paliva v obalových souborech určených k suchému skladování představuje klíčovou součást zadní části palivového cyklu jaderných elektráren. Očekávaná délka takového skladování se stále prodlužuje a zároveň narůstají nároky na provozované palivo. Oba tyto faktory ovlivňují integritu palivových proutků během skladování. Jejich posouzení vyžaduje hluboké porozumění degradačním mechanismům ovlivňujícím pokrytí paliva a spolehlivé predikční nástroje pro hodnocení jeho dlouhodobého chování. Příspěvek představuje aktivity Skupiny ÚJV v oblasti analýz, modelování a experimentálního výzkumu vyhořelého jaderného paliva. Pozornost je věnována zejména výpočtům teplotních polí v obalových souborech, výzkumu radiačního zpevnění a odžíhání radiačního poškození zirkoniových slitin a zapojení do mezinárodních programů OECD NEA a EPRI. Výsledky ukazují velký význam vlivu ozařování na mechanické vlastnosti pokrytí a naznačují, že některé současné předpoklady používané při hodnocení životnosti paliva mohou být nadměrně konzervativní.

V rámci vyřazování jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice V1, byly provozované komponenty vyhodnoceny jako cenné z hlediska zjištění stavu materiálu po reálném provozu. Na tuto skutečnost navazuje systematická validace aktivačních výpočtů vybraných komponent vnitřních částí reaktoru EBO V1 (konkrétně koš aktivní zóny, šachta a blok ochranných trub). Predikce aktivit byly odvozeny z naměřených radionuklidových vektorů a měření dávkového příkonu realizovaných přímo na elektrárně a následně ověřeny na reálně ozářených materiálech s aktivitami v řádu TBq, které byly v rámci experimentálního programu transportovány do ÚJV Řež k detailní analýze.

Přímé porovnání výpočtových odhadů s laboratorními měřeními umožnilo identifikovat systematické odchylky a zpřesnit predikční přístupy. Výsledky jednoznačně potvrzují zásadní význam experimentálního ověření pro zvýšení spolehlivosti odhadů radiačních charakteristik a pro kvalifikované rozhodování při manipulaci a nakládání s ozářenými komponentami během vyřazování jaderných zařízení z provozu.

Příspěvek se zabývá hodnocením stárnutí šroubů koše aktivní zóny (KAZ) JE Dukovany (EDU) včetně popisu možností jejich nedestruktivního testování a porovnáním stavu řešení této problematiky s ostatními provozovateli. V příspěvku je diskutováno konstrukční provedení šroubů KAZ a jeho specifika důležitá pro řízení stárnutí a dlouhodobý provoz vnitřních částí reaktoru EDU.

Korozní napadení komponent hlavního přírubového spoje (HPS) tlakové nádoby reaktoru představuje významný faktor ovlivňující dlouhodobou provozuschopnost a bezpečnost jaderných zařízení. Ve společnosti ŠKODA JS byla proto vyvinuta a ověřena metoda hodnocení závitových spojů založená na nedestruktivním odběru profilů závitů pomocí replikačních hmot. Metoda umožňuje dokumentaci skutečného stavu povrchu s rozlišením až 1 µm a její použití i v obtížně přístupných místech. Funkčnost metody byla ověřena během odstávky 4. bloku JE Dukovany v roce 2026. Součástí vývoje byl návrh forem pro odlití replikační hmoty pro svorníky, matice a závitová hnízda. Následné hodnocení pomocí laserové konfokální mikroskopie umožnilo přesně stanovit rozměry korozních důlků a dalších povrchových vad. Výsledky potvrdily vysokou citlivost metody a její vhodnost pro dlouhodobé sledování degradace závitových spojů HPS.

Příspěvek se zabývá využitím vodíku v dopravě jako paliva pro silniční vozidla. Rozvoj vodíkové mobility je podmíněn dostupností odpovídající plnicí infrastruktury. Výstavba stacionárních vodíkových plnicích stanic je však v současnosti ekonomicky opodstatněná pouze ve vybraných lokalitách. Jako doplněk ke stacionární infrastruktuře byla proto vyvinuta mobilní vodíková plnicí stanice, která při relativně nízkých investičních nákladech umožňuje flexibilní přepravu a výdej vodíku. V příspěvku jsou představeny hlavní parametry prototypu mobilní plnicí stanice a výpočetní nástroj vyvinutý pro stanovení vhodných parametrů procesu plnění. Součástí je také experimentální ověření namáhání konstrukce přívěsu, na němž je stanice umístěna, a hodnocení jízdních vlastností celé jízdní soupravy tvořené vozidlem a přívěsem.